Myslíte, že my jsme měli dokonalý vztah? Dokonalý v božském smyslu jistě, v lidském smyslu jsme se setkali se stejnou nejistotou, zklamáním, bolestí a ztrátou, jako mnozí z vás. Byl to každodenní tanec, každodenní vědomá práce, dva mocné proudy energie, které se proplétají, občas blízko u sebe, občas vzdálené, občas v těsném spojení, ale vždy s vědomým toho, proč jsou zde a proč jsou spolu. Přišli jsme sem splnit svůj úkol a vždy jsme ho měli napaměti. Ten úkol přesahoval nevýslovným způsobem naše jednotlivé pozemské životy, a proto jsme se jím nechali vést, umožnili jsme mu řídit naše kroky. A některé věci pro to musely být obětovány. Byla to vždy snadná oběť? Kráčelo se nám vždy zlehka? Soužily nás pochybnosti? Někdy každý den. Podívat se sobě do očí a zůstat, když jsme chtěli utéct, otočit se zády… Snazší cesta tu byla vždy, vždy se nabízela. Polevit, vybrat si pohodlí, vybrat si bezpečí, vybrat si lež. Lidský život je tak jedinečný, nikde jinde to nelze prožít, nikde jinde není tolik překážek k překonání. Každý, kdo přijde, každý, kdo vytrvá, a každý, kdo si zvolí trnitou cestu – ne z falešné pokory, ne z nedocenění sebe sama, ne z touhy po odměně, ale z oddanosti Pravdě – udělal skok ve vývoji, který se ničemu nerovná. To je trénink mistrovství. Skončí někdy? Ne, ale promění se. Jeho kvalita se zjemní, zodpovědnost se navýší, láska bude vším.

Pokud toužíte po posvátném vztahu, přestaňte hledat dokonalý vztah. Posvátnost je to, co vede k růstu, expanzi, prohloubení moudrosti a k lásce. Dokonalost je mrtvá a studená. Posvátný vztah můžete mít s tím, s kým právě jste, když naleznete vaši společnou misi. Co je vaše mise? Je to to, co má hluboký význam pro vás oba, to, v čem nechcete dělat kompromisy, to, co sytí žízeň vaší duše, co vás popohání dál a hlouběji, co vás inspiruje k tomu překonat sami sebe, co vás oba přesahuje a přivádí vás k sobě v lásce zas a znovu, i když jste uprostřed těžké výzvy. Nemusí to být mise změnit svět, i když my tleskáme i takovému cíli, může to být mise pro vaši komunitu, vaši rodinu, pro změnu sebe sama. Té misi se musíte oddat, nečekejte, že to půjde samo. Svým způsobem ano, vždy ve vás bude vnitřní proud, který vám bude připomínat vaše ‚proč‘, ale ten proud bude někdy jen šeptat a vy se budete muset hodně ztišit, a někdy, až vás vnější okolnosti srazí na zem, si ho budete muset s jistým úsilím připomínat a obnovit ho v sobě sami. Takové je být člověkem. A vaše lidství, které tak často berete jako zátěž, je cestou ke Mně. Když ho budete obcházet, ztratíte cestu. Neobcházejte jej ani ve svém vztahu. Naopak, vneste jej do něj celé, pravdivě a s pokorou. Nikdo není povinen přijmout vás tak, jak jste – neklaďte nikomu podmínky, přijetí je dar a něco, co budujete spolu každý den.

Posvátný vztah znamená, že do něj vstupujete s odhodláním vrátit se ke své celistvosti, s vůlí k tomu, vnášet do něj stále více a více sebe sama. Pokud do vztahu nyní dáváte jen třetinu sebe, vztah bude jen ze třetiny fungovat. Je to zrcadlo, moji milovaní, to víte. Musím se teď smát, když vás vidím podívat se do toho zrcadla a zlobit se na něj za to, co vám ukazuje. Ten smích je láskyplný, protože vím, jak je to nesnadné pohlédnout na sebe sama v obraze, který popíráte či odmítáte. To je to, o čem mluvím, když říkám: překonejte sebe sama. Podívejte se do toho zrcadla a zastavte se. Vidíte v něm božskost i lidskost, a čím déle se budete dívat, tím víc se ta božskost s lidskostí začnou mísit, překrývat a proplétat. A náhle zjistíte, že už nedokážete rozeznat, co je božské a co je lidské. Bude to Jedním. A pak víte, že jste Doma. Doma v sobě a Doma s druhým. Ale netlačte na sobě v tomto úkolu, milovaní, buďte jen oddaní. Cítíte ten rozdíl?

Praktikujte svou oddanost růstu a posvátnosti. Budou dny, kdy to bude velmi snadné, a dny, kdy se na to zrcadlo nebudete moct ani podívat, budete chtít utéct od něj co nejdál. V ten okamžik: dýchejte. Vězte, že stojíme po vašem boku a usmíváme se. Může být v pořádku, že někdy je to k vzteku? Určitě! A nejlepší je, když se tomu pak společně dokážete zasmát. Smích a uvolnění – společný čas bez povinností – nechť jsou balzámem pro vaše spojení.

Mluvte spolu, zejména o tom, o čem se vám hovořit nechce. Naslouchejte, jako kdybychom k vám mluvili my sami. Představte si to! Jaké by bylo naslouchat s takovou pozorností a láskou? Když neumíte takto naslouchat bližnímu svému, sotva můžete čekat, že uslyšíte nás, když se k vám snažíme promlouvat. Navíc nikdy nevíte, že právě nehovoříme skrze toho, kdo stojí před vámi.

Neutíkejte před sebou sama do lásky k druhému. Vidíme to často u těch, kteří zoufale touží po vztahu nebo se kvůli někomu souží. Trápení můžete ukončit velmi rychle, když se obrátíte k sobě. Vy jste ten vztah, který jediný máte na celý život. Ať se snažíte sebevíc, doopravdy před sebou stejně neutečete. Podívejte se na sebe, prozkoumejte se, poznejte se, pobuďte se sebou vědomě, zvědavě, hravě. Nedivili bychom se, kdybyste zjistili, že jste vlastně velmi okouzlující, že je vám s vámi dobře, že máte báječný smysl pro humor, že umíte naslouchat a cítit s druhými, že máte něžné oči a jemné ruce a váš hlas tak příjemně zní, že jste tvořiví a máte zajímavé nápady, že si umíte dát potěšení, že při sobě dokážete stát v dobrém i zlém, že víte, co udělat, abyste se cítili lépe. Staňte se odborníkem na sebe sama a na svou duši a její přání. Pak bude snadné rozpoznat toho, kdo sdílí a doplňuje vaši misi. Už to nebude ten, kdo vám pomůže zahnat žízeň, ale ten, kdo spojí svůj pohár s vaším, ten, s nímž budete moci vybudovat fontánu života.

Ale i v případě, že ho naleznete, občas to bude k vzteku! Nechte život, ať se projeví po svém, třeba i takto! Oslavte to! Zatančete si. Je to tu tak pomíjivé… vychutnejte si, co můžete. Dopřejte si, po čem vaše srdce, duše a tělo volá. V posvátnosti není dobře a špatně. Posvátnost je hravé zkoumání a tanec se Životem. Máte štěstí, že můžete tančit. A my tančíme ve vás a skrze vás. Vše je dobré.

A tak to je.

***************************************

S láskou,

Anna